Kopie z Pivnická rokle s dětmi

07.11.2021
  • Vzdálenost od Brna: 1, 30 hod
  • Náročnost: vysoká, pro dobrodruhy 
  • Trasa: k rokli je to jedna cesta necelé 2 km, rokle samotná může mít tak křížem krážem celkem cca 2 km
  • Nutnost: velmi dobré turistické boty 
  • Kočárek: v žádném případě. Prostě lépe počkat až děti vyrostou. (pokud chcete rokli opravdu probádat)
  • S sebou: dětem dejte raději oblečení, kterého vám nebude líto. Naše děcka byly jako čuňata. Určitě dětem přibalte náhradní oblečení a ideálně i gumáky do batohu. 
  • Nejbližší výlet: Záchranná stanice a Ekocentrum Pasíčka 

Další skalní dobrodružství jsme s dětmi zažili v Pivnické rokli, kterou najdete asi 20 minut od Poličky. A musím říct, že to tedy bylo Dobrodružství s velkým D. Pivnická rokle je vlastně takový divoký kaňon vyhloubený v pískovcových skalách.

Věřím, že strašně záleží na tom, kdy se sem vydáte - na stavu vody. Pokud bude nějak hodně po dešti, myslím si, že bude rokle neprůchodná. 

Doporučuju raději dětem přibalit gumáky
Doporučuju raději dětem přibalit gumáky
Cestou zažijete spoustu adrenalinu
Cestou zažijete spoustu adrenalinu

Naše putování začalo na parkovišti u zemědělského družstva ve Zderazi. Odtud jsme šli kousek cesty po asfaltce, pak polní cestou po žluté TZ, až jsme došli na kraj lesa. Od kraje lesa pak vede dolů, dále po žluté TZ, kamenitá cesta. Po té žluté jsme došli do místa, kde je cedule Pivnice rokle. Odsud jsme sešli ze srázu dolů a ocitli jsme se v místě, kde se rokle dělí na dvě ramena. Místo toho scházení srázu ale můžete klidně po žluté pokračovat dále až do bodu, kde narazíte na turistický rozcestník Pivnice (ušetříte si trochu nervy :-) 

Jakmile jsme se ocitli dole v rokli, dětem jsme nasadili gumáky a dali se na průzkum. 

V rokli jsou někde příkré stěny, které se k sobě místy přibližují tak, že vytvářejí docela dost úzké soutěsky, až máte pocit, že se tam ani snad nevejdete. Najdete tu různé převisy, dutiny, skalní tunel i jeskyni. V rokli také musíte překonat několik různě popadaných stromů.  

V tomto bodě jsme se vydali do rokle
V tomto bodě jsme se vydali do rokle

Nejdříve jsme tedy propátrali část, do které by se normálně do rokle přišlo, kdybychom nesešli z toho srázu. Děcka se tu hrabaly v písku, ve vodě, kamínky se snažily vrýt obrázky do pískovcových stěn. 

Poté jsme se nejdříve vydali do pravého ramene rokle. Na začátku narazíte na "jeskyni", kterou samozřejmě děcka prolezly skrz naskrz a také určitě najdete dračí či krokodýlí hlavu, vyrytou do písku. Tady byl také prostor pro svačinu.  

Když jsme tímto ramenem pokračovali dále, tady už šlo "do tuhého" :-) Narazili jsme na několik prohlubní plných vody, minimálně po kolena. Tady tedy musíte zapnout mozkové závity na plné obrátky, :-) abyste vymysleli, jak se dostat na druhou stranu - kam šáhnout, kam šlápnout, kde se chytit a hlavně....jak tam dostat děcka. Počítejte s tím, že se zašpiníte. Všude je písek, někde bylo trochu blátíčka. Škrábali jsme se fakt všelijak.... Takovéto sranda "vodní" překážky byly po cestě 4. Všechny nás to ale strašně bavilo :-)  

Jak se dostat na druhou stranu, toť otázka :-)
Jak se dostat na druhou stranu, toť otázka :-)
Velmi úzká štěrbina
Velmi úzká štěrbina

V tomto pravém rameni jsme došli do místa, kde bylo docela dost nanesených klacků a kmenů až do výše asi 2 metrů, a museli bychom se po nich vyškrábat nahoru, abychom mohli pokračovat dál. My jsme se tu tedy otočili a vrátili se zpět. Po cestě nás ty 4 vodní překážky samozřejmě čekaly znovu :-), ale tentokrát jsme už trochu aspoň věděli, kam šlápnout. Pořád to ale byla dobrá sranda .-) 

Pozn: tím pravým ramenem se dá určitě pokračovat dál, a dá se tak v rokli udělat okruh. Jedna skupinka nám říkala, že se tam škrábali do nějakýho kopce, ale víc nevím.  

Když jsme se tedy vrátili zpět ke krokodýlovi, vydali jsme se na průzkum levého ramene. Hned na začátku narazíte na tunel a dál je cesta další adrenalin. Zpočátku se obtížná místa překonávají po železných žebřících, ty jsou tu 2. V tomto levém rameni byly také nějaké "vodní překážky", ale hlavně bylo potřeba zdolat několik překážek v podobě různě popadaných stromů, a to vše mezi skalami. Na konci tohoto ramene pak po levé straně ve srázu uvidíte cestičku, kterou jsme vylezli v lese těsně pod cestou, kde vede ta žlutá TZ. Vrátili jsme se tedy zpět na žlutou a pokračovali k autu. 

Za odměnu jsme pak ještě děti vzali do Záchranné stanice Pasíčka. 

Přibližná mapa bez cesty zpět k autu: